Příběh narození: Jak se pár z Floridy stal přes noc tátou

Příběh narození je pětidílný seriál obsahující příběhy LGBTQ+ párů na jejich cestě stát se rodiči. Každá je jiná v detailech, ale každá začíná láskou. Podívejte se na zbytek naší týdenní rubriky Příběh narození během měsíce července zde .

Jarad Gibson Gonzalez a Javier Gonzalez z Miami na Floridě se našli online; po výměně zpráv se osobně setkali 10. března 2009. Mluvili jsme o tom, že bychom se chtěli stát rodiči na prvním rande, říká Jarad. A o měsíc později jsme se oficiálně stali párem.

Když začali svůj vztah, Jarad byl mladší na vysoké škole a Javier – o deset let starší – byl veterinář. Javierovi bylo kolem třicítky a směřoval k otcovství. Bylo mi 21 a ještě jsem tam nebyl, vysvětluje Jarad. Přesto pár okamžitě věděl, že chtějí, aby vztah vydržel. V tu chvíli jsem to nevěděl, říká Jarad, ale v noci našeho prvního rande Javier zveřejnil na Facebooku, že právě potkal muže, kterého si chtěl vzít.

Jak se jejich vztah vyvíjel, Jarad pokračoval na právnickou fakultu a Javier si otevřel vlastní veterinární praxi, pak si spolu koupili svůj první dům. Vzali se v květnu 2015. Začal jsem se usazovat ve své kariéře a Javier byl – Jarad je odříznutý, když se Javier dotýká, čekal jsem! Javier byl připraven stát se otcem.

Oba měli naplňující kariéry a rádi cestovali a Jarad říká, že ho to jednoho dne zasáhlo: Máme spolu skvělý život, máme stabilitu. na co ještě čekáme? Ten den napsal Javierovi SMS. Řekl jsem mu, že bychom měli jít na schůzku Agentura pro adopci ACF v Miami. Ředitelem je tam můj kamarád. Javier odpověděl, že právě o tom přemýšlel. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy jste oba na stejné vlně a nevíte to, dokud to jeden z vás neřekne nahlas, vysvětluje Jarad.

Dříve diskutovali o náhradním mateřství i o adopci, ale po rozhovoru se svým přítelem v AFC se pár cítil spojený s myšlenkou adopce. Řekli nám, že to bude 18 až 24 měsíců, ale že padesát procent matek, které se narodily, není v pořádku s páry stejného pohlaví, vysvětluje Javier. Jejich šance se zlepšily, pokračuje, protože Javier je Portoričan a já jsem Afroameričan. Někdy chce rodička vidět dítě vystavené rodičům v domácnosti, kteří vypadají jako oni, aby se s nimi dítě mohlo identifikovat. Oba muži říkají, že neočekávali, že se něco stane, ale byli nadšení, že se to rozjede. Proces jsme zahájili v lednu 2018 a schválili jsme ho v dubnu, říká Javier.

Click here

S laskavým svolením Jarad Gibson a Javier Gonzalez

Uplynulo několik měsíců a 25. června Jaradovi zavolal jejich pracovník na případu. Řekla mi, že minulou sobotu se narodil malý chlapec a jeho matka se rozhodla, že ho udělá safehaven baby. V úterý měla být propuštěna a dítě se chystala nechat v nemocnici k adopci, vysvětluje Jarad. V podstatě, pokud bychom měli zájem, byli bychom ve hře o okamžitou adopci tohoto dítěte a stačilo se dostavit s převlečením a autosedačkou druhý den. Jarad byl v šoku, když volal Javierovi do práce.

Jsem trochu vyděšený, přiznává. Nikdy Javierovi nevolám do práce, a když tak učiním, málokdy odpovídá. Ale zvedl to při prvním zazvonění a řekl: ‚Hej, co se děje?‘ Tak jsem mu řekl o tom telefonním hovoru a on bez váhání řekl: ‚Ano, jsme tam. Uděláme to.‘ Mezitím, Jarad vysvětluje, že doma neměli nic pro miminko. Máme prázdný pokoj pro hosty, který jsme vyklidili, abychom z něj udělali dětský pokoj. Nemáme nic.

Pár se sešel doma, aby se dal dohromady a zavolal kamarádovi. Četla dětské knížky od chvíle, kdy jsme jí poprvé řekli, že začínáme proces adopce. Požádali jsme ji, aby se s námi za dvacet minut setkala v Targetu, vysvětluje Jarad. Procházeli jsme Targetem asi hodinu a házeli jsme vše, co nás napadlo, co bychom mohli potřebovat pro dítě. Doslova běžíme obchodem a plníme košík plný věcí. Oba jsme v režimu šílenství.

Vcházíme dovnitř přeplněné JIP a vidíme tohoto velkookého chlapce, který se k nám otočí s rozzářenýma očima a usměje se. Okamžitě jsem věděl, že je to on.“

Další den se ukázal jako zklamání. Objevili se do nemocnice nadšeni ze setkání se svým synem, ale místo toho je odvrátili. Lékař dítěte nebyl k dispozici s propouštěcími papíry, takže jsme se s ním nemohli setkat ani ho přivést domů. Museli jsme čekat další den, říká Jarad. Neviděli fotku a měli o dítěti velmi málo informací. S adopcí už nezískáváte mnoho informací, vysvětluje Jarad, a s miminy z bezpečného přístavu jich dostáváte ještě méně. Nakonec jim bylo řečeno, že matka přiznala, že měla problémy s drogami a alkoholem, ačkoli dítě nemělo žádné příznaky ničeho v jeho těle. Rodička chtěla, aby adopce byla anonymní, aby až se její život vrátil do starých kolejí, nic z její minulosti negativně neovlivnilo její budoucnost. O biologickém otci neměli žádné informace.

Jarad a Javier se ve středu vrátili do nemocnice, aby si domů přivezli své dítě. Vcházíme dovnitř přeplněné JIP a vidíme tohoto velkookého chlapce, který se k nám otočí s rozzářenýma očima a usměje se. Okamžitě jsem věděl, že je to on. Myslím, že jsme oba začali plakat, říká Jarad. V tu chvíli jsme věděli, že jsme rodiče a že budeme jeho největší ochránci a že ho budeme milovat celým svým srdcem a celou svou bytostí.

Zaměstnanci nemocnice strávili asi 15 minut tím, že Jaradovi a Javierovi ukazovali, jak přebalovat a krmit kojeneckou výživou. Střídavě ho drželi. Byla jsem nervózní, protože jsem v životě nedržela třídenní dítě. Ani jsem nevěděl, jak držet tak malé miminko, ale nějak jsem na to přišel, vzpomíná Jarad. Dítě pojmenovali Jagger. Byli propuštěni z nemocnice a Jarad říká: Nasedli jsme do auta a jeli jsme na dálnici a Javier řídil a já si říkal: ‚Věříš, že nás nechali jet domů s dítětem? Co se to právě stalo?‘ Myslím, že jsme tu noc ani mrkli, jen proto, že jsme nemohli uvěřit, že je to skutečné.

Rodina rychle sklouzla do běžné rutiny, s pomocí rodičů, blízkých přátel a chůvy. Oba tátové říkají, že Jagger byl úžasné dítě. Jarad nedávno změnil kariéru a přešel z práva na plný úvazek do nemovitostí na plný úvazek, aby mohl trávit více času s Jaggerem. Lidé říkají ‚Ach, Jagger má takové štěstí‘, ale my cítíme pravý opak. Máme velké štěstí, že ho máme. Hodně nám zlepšil život. Opravdu si bez něj nedovedu představit naše životy a jsem tak šťastný, že jsme tuto cestu prošli společně, říká o procesu Jarad. Jsme tak požehnáni, že ho jeho rodná matka milovala natolik, že se tak nezištně rozhodla, že nám bylo dovoleno být jeho rodiči. Chci to ctít a chci, aby věděl, že byl milován a že je milován.

Nedávno oslavili Jaggerovy 1. narozeniny s blízkými přáteli a rodinou.