Out Loud: DJs Pareja jsou páteří Queer Dance Underground v Buenos Aires
Podívejte se na více z Out Loud, naší rubriky queer music, zde.
V roce 1993 se Diego Irasusta a Mariano Caloso poprvé setkali v klubu Buenos Aires s názvem The Age of Communication (po text Deee-Lite ). Duo začalo randit, ale přátelé je později přesvědčili, aby spolu začali hrát DJ a dělat hudbu. V době, kdy debutovali v roce 2000, šli na Double. Ale zdálo se, že jim lépe vyhovuje jiný název: Pareja, což ve španělštině znamená pár. Vzhledem k tomu, že scéně taneční hudby dominovali (a stále je) heterosexuální muži, bylo riskantní se otevřeně hlásit o jejich homosexualitě. Ani dnes si lidé neuvědomují, že jsme pár, říká mi Caloso do telefonu a směje se. Někdy si myslí, že Pareja je naše příjmení a že jsme bratři nebo cokoli jiného.
DJs Pareja jsou nejlépe známí v Buenos Aires pro svou klubovou noc Fun Fun. Po více než 10 letech pořádání inkluzivní a queer-friendly party se stala základem městské undergroundové scény, i když se kolem nich vyrojily větší gay kluby. Vítáme všechny ve Fun Fun, říká Caloso. V mainstreamových klubech potřebujete peníze a nemůžete být tak pobuřující, jak se oblékáte. Kvůli jejich místnímu oddanému postavení a příslušnosti k mezinárodně zaměřené organizaci Matias Aguayo Cómeme štítek , DJs Pareja se stali celosvětovými průkopníky techna – vydávají se na globální turné a točí festivalové sety po Jižní Americe, včetně mexického Waco Music Festivalu. A jejich globální převzetí pokračuje; začátkem tohoto měsíce se spojili se sídlem v USA Honey Soundsystem kolektiv vydávat jejich nejnovější Poté EP, čtyřstopá kolekce spalujícího techna. Příští měsíc mají vyjít další EP Kůra , nový label v čele s kolínským producentem Barntem.
Zavolali mi z jejich domova a studia v Congresu, centru města Buenos Aires, a mluvili s jim. o jemně politické povaze jejich hudby a o tom, jak se stali průkopníky místní queer taneční scény.
DJský párCamila Marconiová
Jak jsi začal s DJingem a kde jsi hrál poprvé?
Mariano Calloso: Už jsme byli známí na hudební, umělecké a klubové scéně tady v Buenos Aires. Spousta našich přátel říkala: Ahoj kluci, víte toho o hudbě hodně. Máš spoustu desek, měl bys být DJ. Pak jsme si s tím začali hrát. Náš první set byl v klubu jménem Maroko. Spousta velmi důležitých DJs tam hrála na konci 90. let a na začátku 21. století, jako [němečtí DJs] Michael Mayer a Superpitcher z Kompaktu. Tehdy se odehrával elektroclash, stejně jako scéna minimal techno [která zahrnovala umělce jako] DJ Hell a Zombie Nation.
Jaké byly reakce ostatních na to, že jste se jmenovali Pareja, což naznačuje, že jste pár? Chápali lidé, že jste queer?
MC: Naše první přezdívka byla Double, protože jsme dva lidé. Pod tímto názvem jsme pravděpodobně odehráli jen jeden koncert, protože DJs Pareja – což znamená pár – byl trochu riskantní. V té době byla DJská scéna docela dost sexistický . Říkat si DJs Pareja bylo prohlášení.
Diego Irasusta: V některých případech bylo jméno DJs Pareja nevýhodou. Zároveň to byla docela výhoda, protože to bylo hodně velké politické prohlášení. V dnešní době si to uvědomujeme. Když jsme byli mladší, moc jsme se o to nestarali.
MC: Lidé zapomínají na jeho význam, protože tady v Argentině je to docela zažité jméno. Uvědomujeme si, že se někdy nehodíme do určitých druhů večírků, protože se jmenujeme jinak, nezvykle a je to prohlášení.
Z: Nikdy jsme nezveřejnili veřejné prohlášení o [naše jméno]. Neplánovali jsme mít kariéru jako gay pár, prostě se to tak stalo.
Myslíte si, že se queer undergroundová scéna v Buenos Aires rozrostla od doby, kdy jste před 10 lety začali pořádat Fun Fun?
MC: Nikdy jsme to nepovažovali za queer klub nebo queer párty. Přišli lidé všeho druhu, protože jsme byli hostitelé, a samozřejmě jsme divní. Od začátku jsme [pořádali queer taneční party], ale nebyli jsme si toho tak vědomi.
Z: Ano, za posledních 10 let se koncept queer také dost změnil. Protože nyní existují lidé, kteří se považují za queer – ne vyloženě gaye nebo lesby. Je to tak skvělé, že je to otevřenější.
MC: Nyní jsou tady mainstreamové gay kluby, do kterých nejsme zváni hrát, protože je to jiný druh hudby. Takže ano, samozřejmě queer scéna docela vyrostla. Jde ale o to, že Fun Fun a její atmosféra je stále dost undergroundová, zatímco mainstreamové kluby nejsou přístupné určitým typům lidí.
Na co jste mysleli, když jste vytvářeli svůj nejnovější Poté EP?
MC: Naše metoda tvorby hudby je: Jdeme do studia a experimentujeme, nemusíme nutně myslet na dav, klub nebo label. Prostě děláme hudbu, a když potom považujeme skladby za hotové, pošleme je ven. Nebo někdy požadavky labelů na naši hudbu – tak se to stalo s Honey Soundsystem. Potkali jsme kluky, když jsme byli poprvé na turné po USA a Jackie House řekl: 'Ach, miluji vaši hudbu, kdykoli budete mít nějaký materiál, pošlete nám ho.' Když jsme byli pozváni udělat EP, byli jsme potěšeni.
Z: Někdy si nejsme tak jistí, když dokončíme naše stopy, ale stejně je pošleme. Pak jsme přesvědčeni, [jsou dobří], když přátelé říkají: 'Ach, ta trať je skvělá.' Někdy tyto skladby zkoušíme na tanečním parketu, kdykoli je dokončíme.
Obsah
Tento obsah lze také zobrazit na webu it pochází z.
Jak byste popsal rozdíl mezi undergroundovou scénou Buenos Aires ve srovnání se scénami v jiných jihoamerických městech?
MC: Velký rozdíl je v tom, že Buenos Aires – nebo Argentina obecně – má starší elektronickou hudební scénu. Začalo to koncem 80. let, takže ve srovnání s jinými zeměmi v Jižní Americe máme více historie. Jsou tam DJs a další kluby.
Z: Je to docela specifické pro různé druhy elektronické hudby, zatímco v jiných zemích Jižní Ameriky si všimneme, že scéna je menší nebo novější. Ale tady je elektronická hudba jako rocková hudba – jsou na stejné úrovni [populárnosti]. Mainstreamová taneční hudba je někdy duchem na stejné úrovni jako fotbal. Lidé zde cítí intenzivní vášeň pro elektronickou hudbu stejně jako pro fotbal.
Také chápu, že Argentina je ve srovnání s jinými jihoamerickými zeměmi o něco progresivnější, pokud jde o queer politiku. Myslíte, že je to zastoupeno i na taneční scéně?
MC: Teoreticky ano. [Buenos Aires] je velmi otevřené pro queer umělce, více než bych řekl, že je to v Chile, Peru nebo dokonce v Brazílii, která je velmi velká. Je to také velmi otevřená země pro imigraci. Jsou tu lidé odevšad, jako v tavícím kotli.
Na jakých hudebnících a umělcích jste oba vyrůstali? Jací byli první umělci, kterými jste se inspiroval?
MC: Oba jsme kluci z 80. let, takže synth-pop jako Pet Shop Boys, Culture Club, New Order, Depeche Mode. Když pak v Americe a Británii explodoval acid house, říkali jsme si: „Co je tohle? To chceme.“
Z: Dokonce i FM hudba z 80. let byla tak dobrá, že jsme jako děti poslouchali hodně rádia.
MC: Ano, je zde spousta velkých popových jmen jako [nové vlny] Virus a Soda Stereo. Daniel Melero, to byl jeden z průkopníků techna tady z Argentiny v 80. letech. Hodně nás inspiroval. 90. léta byla tady v Argentině velmi dobrá pro alternativní a indie kapely jako Instupendo. S tím vším jsme vyrostli. Když jsme se potkali, byl jsem spíš jako kluk z klubu. Diego byl spíš jako indie kluk, co chodí na rockové koncerty, ale potkali jsme se v klubu. Takže svým způsobem tyto dvě věci dělají to pro nás jako DJe mnohem zajímavější.
Z: Když jsme se potkali, elektronika a rock byly mnohem smíšenější. Mohli jste poslouchat kapely jako Primal Scream, které byly elektronické a rockové zároveň. Nyní máme pocit, že je to mnohem více oddělené.
MC: Pro nás byl tento mix vždy velmi přirozený.
Rozhovor byl zkráten a upraven pro přehlednost.
Získejte to nejlepší z toho, co je queer. Zde se přihlaste k odběru našeho týdenního zpravodaje.