Divní lidé barev uvažují o tom, že jim bylo řečeno, aby se vrátili

V řadě nyní nechvalně známé tweety minulý týden prezident Trump napsal, že čtyři barevné kongresmanky známé jako oddíl — Alexandria Ocasio Cortez (D-NY), Rashida Tlaib (D-MI), Ayanna Pressley (D-MA) a Ilhan Omar (D-MN) — původně přišli ze zemí, jejichž vlády jsou úplnou a totální katastrofou, a řekli, že by se měli vrátit a pomoci opravit totálně rozbitá a zločinem zamořená místa, odkud přišli.

Ze čtyř je pouze Ilhan ze Somálska přistěhovalcem. Ale tato skutečnost je nepodstatná z toho, co Trump vyvodil: pokud nejste bílí a odvážíte se kritizovat jakýkoli aspekt Ameriky, nepatříte sem.

Trumpovy komentáře byly zaměřeny na čtyři kongresmanky, ale také hovořily o mnohem větším a znepokojivějším sentimentu vůči barevným lidem: o názoru, že nepatříme do Ameriky, bez ohledu na náš imigrační status. Pro mnoho nebělošských LGBTQ+ lidí Trumpovy poznámky znovu otevřely bolestivé rány, připomněly jim, že jejich zkušenosti jsou jiné a vypořádávají se s rasismem a xenofobií.

Požádal jsem pět LGBTQ+ barevných lidí, aby se podělili o své příběhy o tom, že jim bylo řečeno, aby se vrátili, ao tom, jaký je jejich vztah k diaspoře jako queer osoby.

Nikdy jsem se necítil veseleji, než když byl v Bílém domě homofob, a nikdy jsem se necítil hnědší, než když byl v Bílém domě běloch.

Nikdy jsem se necítil veseleji, než když byl v Bílém domě homofob, a nikdy jsem se necítil hnědší, než když byl v Bílém domě běloch.

Anthony Smith

Když jsem to slyšel poprvé, bylo to upřímně jako protržení přehrady. Bylo to v den, kdy jsem se nastěhoval na vysokou školu v Connecticutu, a moje rodina a já jsme byli v místním supermarketu a kupovali věci do mé malé ledničky. Zatímco jsme pytlovali potraviny, žena přede mnou tvrdila, že musíme počkat, až bude pytlování hotová, což nebyla pravda. Pytlovací stanice měla dvě strany a každá druhá ulička měla dvě skupiny pytlících na každé.

Řekl jsem jí, promiň, ale nemyslím si, že je to pravda. Pak tvrdila, že jsem jí rozbil vejce tím, že jsem byl dotěrný, a pokusila se mě dostat do supermarketu. Řekli jí, že její vejce jsou v pořádku, a ona řekla, no, rozbili mi chleba. Supermarket jí řekl, ne, celou dobu jsme se dívali. Nedotkli se vašich věcí.

Tato žena měla slzy v očích. Byl jsem soucitný. Zdálo se, že má nějaký den, a i když byla úplně v omylu, bylo mi jí líto. Pak odejde, víte, pokud vy lidé nevíte, jak se v této zemi chovat, měli byste se prostě vrátit tam, odkud pocházíte.

Výraz její tváře byl zkroucený a ona se změnila z viditelně smutného na radostný, jako by právě převzala kontrolu nad situací. Před dvěma dny mi bylo 18 let. V této zemi jsem žil většinu svého života. Pomyslel jsem si: Wow – tady je ten rasismus, o kterém mi všichni říkali.

Věděl jsem, že jsem celý život Filipínec, ale naučit se, že jsem homosexuál, pro mě byla nová věc. Nikdy jsem se necítil veseleji, než když byl v Bílém domě homofob, a nikdy jsem se necítil hnědší, než když byl v Bílém domě běloch.

Alexandra Halaby

Můj otec byl palestinský uprchlík; přišel do USA v rámci relokačního programu Eleanor Rooseveltové. V roce 1951, když mu bylo pět nebo šest let, se mu podařilo dostat se s rodiči a sourozenci z uprchlického tábora v Palestině a dostat se do Ameriky. Byl tak mladý. Vyrůstal velmi amerikanizovaný. A jedna část rodiny mé matky sahá do předrevoluční éry v Americe; druhá strana se nedávno přistěhovala z Irska.

Byl jsem ve čtvrté třídě. Chodil jsem do malé farmářské školy a ten kluk mi přišel říct, že jeho táta říkal, že jsem A-rab. Řekl, že moji lidé, Palestenci, zabíjejí Židy. To bylo v polovině 80. let. Tehdy mi řekli, že moji lidé zabíjejí Židy a my jsme muslimové. Moje rodina nebyli muslimové – byli katolíci jako mnoho jiných Palestinců.

Zeptal jsem se na to své babičky, která byla z Palestiny, a ona mi vysvětlila, že na světě jsou ignoranti. A pak se tato nevědomost stala o něco výraznější v průběhu několika příštích let, kdy USA svedly v roce 1990 tu potyčku s Irákem jménem Kuvajťanů. V té chvíli už všichni věděli, že moje příjmení je Halaby, arabské jméno, a stalo se jedním. z těch se vraťte tam, odkud jste přišli.

Dnes – na rozdíl od doby, kdy jsem byl dítě, kdy jsem mohl odejít ze školy a nenásledovalo mě to domů, protože tam nebyl internet nebo tak něco – jsou děti, které mají tyto věci doma. Znepokojuje mě to nejen jako dospělou trans ženu, ale také jako někoho, kdo byl queer dítě. Znepokojuje mě, že tito lidé, kteří říkají vrátit se, také říkají podobné věci queer dětem. Říkají to dětem, které jsou v mnoha ohledech odlišné, a já si myslím, že je hrozné, že je to prezident, kdo vede tento nesmysl.

Někdy dostanu verzi vrať se tam, odkud jsi přišel, když kritizuji Pride nebo nějaký jiný aspekt západní podivnosti. Většinou pochází od queer centristů a je to spojené s podtextem, že bych měl být vděčný za práva gayů v Americe, protože Írán by pro mě byl mnohem horší.

Ryan Khosravi

Bylo mi řečeno, abych se tak či onak vrátil párkrát zpět – alespoň jednou na Grindru, který si pamatuji, a v některých komentářích na Facebooku, když jsem kritizoval naši vládu nebo tak něco. Upřímně jsem o tom moc nepřemýšlel, pravděpodobně proto, že se mi to nikdy osobně nestalo, takže mi to může snadno připadat fiktivní, jako bych četla knihu o někom jiném a bylo mu řečeno, aby se vrátil.

I když ne tak nepřátelské, někdy dostanu verzi vrátit se tam, odkud jste přišli, když kritizuji Pride nebo nějaký jiný aspekt západní podivínství. Většinou pochází od queer centristů a je to spojené s podtextem, že bych měl být vděčný za práva gayů v Americe, protože Írán by pro mě byl mnohem horší. Vždy mi to připadalo zajímavé, protože existuje předpoklad odmítnutí ze strany mé rodiny nebo mé kultury, když jsem skutečně mnohem blíže své íránské straně než své americké straně.

Íránská diaspora je zajímavá, protože většina našich rodin se přestěhovala přímo po íránské revoluci v roce 1979. Konkrétně můj táta je velmi aktivní v udržování kroku se svými přáteli po celém světě, takže i když osobně neznám tunu Peršanů mimo svou rodinu nebo rodinné přátele se cítím velmi silně spjat s kulturou.

Nejsem otevřená nebo otevřená ohledně své sexuality a v určité části je to kvůli mikroagresi v jiných částech mé identity a komentářům, které mi říkají, abych se vrátil. Je spousta situací, kdy se už v této zemi necítím vítán, přestože jsem se zde narodil a jsem občanem.

Zajnab

Poprvé mi řekli, abych se vrátil, od jednoho kluka na střední škole, týden nebo dva po volbách v roce 2016. Neuvěřitelně jsem hlasitě mluvil o tom, jak jsem naštvaný z výsledků voleb, a myslím, že čistě z podrážděnosti mi řekl, že kdybych byl tak naštvaný, mohl bych prostě odejít a vrátit se tam, odkud jsem původně byl.

Bolelo to zejména proto, že vrátit se doslova znamenalo jet z Dallasu v Texasu zpět do města v Severní Karolíně, kde jsem se narodil.

Můj vztah k diaspoře a imigraci byl pro mě vždy zvláštní. Mám pákistánské rodiče, kteří sem oba přišli v 90. letech jako studenti. Jsem muslim a ani jsem se nenarodil, když se stalo 11. září. Ale mám pocit, že hodně z mého raného dětství bylo ovlivněno jeho následky. Bydleli jsme v malém městě a můj otec musel pravidelně hodiny řídit, aby si nechal udělat otisky prstů pro registr muslimských imigrantů vytvořený Georgem Bushem. Vyrostl jsem ve třídách nebo dokonce od dospělých slýchával vtipy o muslimech, že jsou teroristé. V 7. třídě mi jedna dívka přezdívala ISIS.

Vždy jsem se bála o svou víru ao to, že jsem barevná žena, a v den, kdy Donald Trump začal slibovat, že v případě zvolení zahájí zákaz muslimů, mé obavy astronomicky vzrostly.

Nejsem otevřená nebo otevřená ohledně své sexuality a v určité části je to kvůli mikroagresi v jiných částech mé identity a komentářům, které mi říkají, abych se vrátil. Je spousta situací, kdy se už v této zemi necítím vítán, přestože jsem se zde narodil a jsem občanem. Předpokládám, že když se tak velká část z vás cítí pod útokem nebo zkoumáním, nemáte chuť se o tom zbytku otevírat.

Jovi

Žiji ve městě v jižní Kalifornii, které se skládá převážně z latinskoamerických komunit, což by nemělo být překvapivé vzhledem k jeho blízkosti k hranicím. Před pár měsíci jsem si prohlížel Grindr jako každý gay. Bylo to přibližně v době, kdy byla představena funkce skupinových zpráv a někdo mi z ničeho nic poslal zprávu, zda se chci do nějaké zařadit. Ten nápad mě zaujal a už jsem si s tím člověkem povídal, takže jsem žádost přijal, což v té době vypadalo jako zábavný nápad.

Všechno šlo dobře. Víte, jen gayové si povídají o Drag Race a o tom, kdo se díval a co ještě, dokud někdo jiný než černoch nepoužil n-slovo. Byl jsem tak překvapen, vzhledem k tomu, že správce chatu byl černoch a nečernoši by toto slovo neměli používat vůbec, bez ohledu na kontext nebo situaci. Pak jsem ho na to upozornil, protože to bylo super ošklivé, a samozřejmě se všichni postavili na obranu, protože se jim nelíbilo, že je jejich jazyk hlídán.

Tehdy se jeden z jediných bílých lidí ve skupině rozhodl promluvit. Už jsem si s ním povídal, protože jsme navštěvovali stejnou městskou vysokou školu a čas od času jsme se viděli. Přišel na mě se vší obvyklou rétorikou o tom, jak politická korektnost zabíjí svobodu slova a jak n-slovo je jen slovo, kterému lidé připisují negativní konotaci.

Ale pak to bylo ještě osobnější a on řekl, že to je důvod, proč tě tady nechceme, možná by ses měl vrátit za hranice, kam patříš, abychom se tady nemuseli zabývat tvými druhy. Opravdu jsem nechápal, jak se všechno nasněžilo do toho, že jsem byl osobně napadán na základě mé rasy, ale od bělochů ve skutečnosti nemůžete čekat moc citlivosti, pokud jde o rasové vztahy. Poté ho admin, který skupinu vytvořil, vyhodil z chatu, což v podstatě vedlo k tomu, že chat byl úplně mrtvý, protože poté všichni odešli.