TransVisionaries: Jak slečna Major pomohla rozproudit moderní trans hnutí

Na obrázku může být Textový štítek Baseball Team Sport Baseball Bat Team Sport Softballová sportovní abeceda a rukopis

V TransVisionaries hovoří trans aktivistka Raquel Willis s trans staršími, kteří pomohli nastartovat a utvářet hnutí za práva trans, jak ho známe dnes.

Když slavíme Mezinárodní den žen, musíme pozvednout brilantní a silné transgender ženy, které vydláždily cestu dnešním hnutím za sociální spravedlnost. Slečna major Griffin-Gracy strávila více než 40 let obhajobou marginalizovaných, ať už ve věznicích nebo na ulici. Trans aktivistka, která se narodila a vyrostla na South Side v Chicagu, poznala sama sebe v 50. a 60. letech, kdy byly policejní razie v queer barech na denním pořádku a myšlenka na LGBTQ+ lidi vystupující proti útlaku byla nová. Spolu s dalšími předvoji aktivistů, jako je Marsha P. Johnson a Sylvia Rivera, vystoupila z nebezpečných Stonewall Riots v roce 1969 se závazkem podporovat své sestry a další transrodiny.

Ačkoli je celoživotní vedení slečny Majorové nyní široce uznáváno, cesta nebyla vždy hladká. Během 70. let strávila několik pobytů ve vězení a těmto zkušenostem připisuje svůj radikální politický postoj k otázkám, jako je zrušení a osvobození černochů. Navzdory jejím vlastním střetům s bílými rasistickými, kisheteronormativními systémy, jako je vězeňsko-průmyslový komplex, vždy hrála roli při budování a motivaci trans komunity. v HLAVNÍ, DŮLEŽITÝ! , celovečerní dokument, který zaznamenává její život, mnoho jejích blízkých přátel a důvěrníků sdílí pozitivní vliv, který měla na jejich životy a na různé místní komunity, ve kterých žila.

V roce 2005 nastoupila Miss Major do San Francisca Trans Gender Variant and Intersex Justice Project (TGIJP) jako organizační organizátor a později jako výkonný ředitel, aby vedl jejich úsilí obhajovat uvězněné transgender ženy. Ona oficiálně v důchodu v roce 2015, ale její oheň stále hoří. V současné době pracuje na stavbě Dům GG ’s, bezpečný přístav a útočiště pro transgender komunitu. Zastihli jsme slečnu Majorovou, abychom probrali její dlouhý boj za osvobození, péči o sebe a její myšlenky na současné politické klima a co to znamená pro transaktivismus.

Co pro vás znamená být 40 let ve svém aktivismu a být nyní starší poté, co jste se zapojil do hnutí v tak mladém věku?

Když to děláte ze starostí a starostí, opravdu o tom nepřemýšlíte jako o aktivismu nebo hnutí. Myslíš si to jako – pro mě – ochranu mých dívek. Dostat se do tohoto věku je zajímavé, protože věci jsou lepší, než byly, když jsem vyrůstal. Stále je tu stigma být trans osobou, ale svět se mění a my jsme prominentnější, než jsme kdy byli, v polopozitivním světle. Stále nás zabíjejí, stále nás hází pod vězení, ale jsou tu lidé, kteří nejsou součástí naší komunity, kteří si spílají na bezpráví, které nám páchají. To je zásadní krok.

Máš pravdu; tolik je teď jiné. Existuje tolik mladých lidí, kteří vlastní svou identitu v jednociferném věku. Jaká byla dynamika vaší rodiny a jak jste si jako dítě rozuměli?

V tu chvíli šlo, stejně jako nyní, o přežití. Je zajímavé přemýšlet o tom, když jsem byl mladší – o omezeních a způsobu, jakým jsem se musel vypořádat, abych mohl každý den dýchat. Moje rodina by řekla: Ach, ten chlapec se chová příliš femme, chile nebo z něj musíte vymlátit ‚shim‘. Snažili se, ale víš, že my trans lidé jsme drsní zkurvysyni. My to nebereme, zvláště černé dívky. Chápeme, čím jsme jako kultura a jako lidé museli projít. Stává se otázkou, jak se postavit za to, kým víme, že jsme. Není to tak, že my věřit jsme to nebo ono. My vědět to jsme my. Až se usadí prach, chci, aby moje trans holky a kluci vstali a řekli: ‚Já tady pořád kurvam!‘

Vyrostl jste na jižní straně Chicaga. Máš tam ještě nějakou rodinu, kterou vidíš?

Všichni ostatní jsou mrtví. Rodina mého otce byla malá a rodina mé matky byla velká. Všechny mé tety jsou pryč. Možná mám tu a tam nějaké bratrance. Samozřejmě, že se mnou nebudou držet krok. Když jsem žil svůj život, neměl jsem čas udržovat kontakty s lidmi, kteří by raději zemřeli, než aby dýchali a byli úspěšní.

Žili jste na mnoha místech, ale nedávno jste se kvůli svému současnému projektu přestěhovali ze San Francisca do Little Rock. Co to je a jak jsi přišel na název, Dům GG ?

Technický název je Griffin-Gracy Historical Retreat and Educational Center, ale to je hodně, co si lidé zapamatují. Když jsem přišel, v New Yorku vznikly domy, jako House of Crystal Labeija a House of Xtravaganza. Začali proto, aby pomohli mladším dívkám, které byly na ulici. Pomohli jim naučit se věci, které museli udělat, aby přežili, například jak vyjednávat s policajty a co dělat, když je zatkli. Myslel jsem, že na počest jich a všeho, co udělali a o co se pokusili, udržím jejich myšlenky a pocity naživu s House of GG. Chci, aby to bylo útočiště, kam sem mohu přivést dívky a pomoci vytvořit pocit rodiny pro naši komunitu.

Viděli jsme se asi před měsícem a půl na konferenci Creating Change, když jste dostali Cena Susan Hydeové za dlouhověkost v pohybu . Vím, že to bylo složité, protože jsi mluvil o podivnosti toho, že tě bílí, cis gayové po všech těch letech ctí tímto způsobem.

Jo, tito bílí, přespříliš privilegovaní, oprávnění, nastrčení svině, kteří nás nenávidí, šťouchají se do sebe, když nás vidí, mluví o nás, když procházíme, bez ohledu na to, v jakém městě žijeme. To není všechno z nich jsou špatné. Jsou asi tři z tisíce, kteří mají nějaký rozum a respektují lidi takové, jací jsou. Měl jsem kvůli tomu spoustu osobních problémů. Ve svém projevu jsem řekl: ‚Trvalo 40 let, než jsem se sem dostal. Vy hajzlové jdete pozdě.‘ Chtějí řvát a řádit a chovat se jako: Ach, tohle je ta věc! Slečna Majorová není váš žeton. Potřebujete token? Jdi do metra, kup si jeden a nasedni do zasraného autobusu. Při přebírání ceny jsem se chtěl ujistit, že stojím za svou komunitou a za to, kdo jsem [tím, že jsem jim dal vědět, že mi tohle dělali odmalička a nepřestali. Jediný důvod, proč mi to teď nedělají, je ten, že jsem starší žena.

Slečna Major má na červeném koberci přes černou a bílou pruhovanou košili červený saténový kardigan.

Gabriel Olsen/FilmMagic

Jsme v okamžiku viditelnosti jako nikdy předtím. Co to pro vás znamená na politickém pozadí Trumpovy administrativy?

Tento prezident nás chce vymýtit z povrchu zemského. Nemá systém víry a není politik. Když to vyhrál, obával jsem se, že se naše komunita bude tak bát toho, co může udělat, že [může] slepě vběhnout do skříně a schovat se. Toto je čas, který nemůžeme skrývat. Potřebujeme vědět o naší přítomnosti. Nechci vidět trans lidi na seznamu ohrožených druhů. Doufám, že jsem tam sám, že mě lidé uvidí jít dál a věří, že to dokážeme.

Nyní přichází spousta mladších organizátorů a aktivistů. Máte nějaké tipy pro lidi, kteří tuto práci dělají?

Máme právo se zlobit, ale vy se musíte zlobit ve stupních. Svůj hněv využíváš k vymýšlení způsobů, jak odstranit ty kecy, které tě v první řadě utlačují. Musí existovat způsob, jak to zvládnout, abyste dosáhli cílů, které jste si sami stanovili. Není to snadná věc, ale musíte se o sebe starat, pečovat a dávat na sebe pozor. Pokud si nenajdete čas na vyléčení svých ran a zklidnění svých nemocí, nemůžete být prospěšní nikomu jinému.

Co děláte pro péči o sebe, mami majore?

Jsem člověk, který má rád hudbu a televizi. Měl jsem rád věci z éry Big Bandu jako [George] Gershwin, Count Basie, Peggy Lee, Martha Washington, Dinah Washington a Billie Holiday. Ve dnech, kdy mi je tak nějak špatně, se schoulím se svým psem Moosem a budu se dívat na televizi. Máme ji od mé operace ledviny. Pokud potřebuji trochu mužské pozornosti, půjdu pro ni.

Byl jsi někdy ženatý? Byla u vás touha mít takový život?

Víš, měl jsem [tu touhu], když jsem byl mladší. Mým nejbližším přítelem v té době byla Crystal Labeija. Měla tu nejkrásnější svatbu a já jsem byla jednou z jejích družiček. Pak jsem řekl, že to je to, co chci. Nakonec jsem si pomyslel: No, jsem bývalá šlapka. Jeden muž? nemám na to čas. Líbilo se mi mít dlouhé, poutavé romantické záležitosti po dobu tří až šesti měsíců [najednou]. Pak bych přivedl někoho jiného.

Neuvědomil jsem si, že jste si s Crystal Labeija tak blízcí. Oba jste takové legendy. jak jste se s ní seznámil?

V té době jsme o sobě neuvažovali jako o legendách. Byly jsme tam jen mladé dívky, které se snažily mít dobrý čas. Crystal a já jsme se potkali na 34. a 8. avenue a chystali jsme se naskočit do stejného auta, abychom udělali trik. Udělal opravdu sarkastický komentář: „No, já chci dívku světlé pleti. Sakra jsem se naštval a ona taky. Odešli jsme a šli se najíst do Dunkin’ Donuts.

Po tom, co bylo řečeno a uděláno, jaký chcete, aby byl váš odkaz?

Chtěl bych, aby moje dědictví bylo: Pokud to není v pořádku, kurva to opravte, ať to stojí cokoli. Přál bych si, aby si mě pamatovali za to, že jsem se snažil dělat správnou věc a staral se o všechny lidi. Všichni jsme součástí jednoho druhého. Přál bych si, aby lidé pochopili, kdo jsme jako lidské bytosti. Chci, abychom se podívali na podobnosti více než na rozdíly.

Tento rozhovor byl pro přehlednost upraven a zhuštěn.

Raquel Willisová je černošská queer transgender aktivistka a spisovatelka, která se věnuje inspiraci a povznesení marginalizovaných jedinců, zejména barevných transgender žen. Je také národní organizátorkou Transgender Law Center se sídlem v Oaklandu v Kalifornii.