Sledujte, jak černí LGBTQ+ lidé mluví se svými rodinami o coming outu

Když se moje bílá matka a černý otec vzali, moji prarodiče z matčiny strany se svatby nezúčastnili. Nepřišli do nemocnice oslavit mé narození o dva roky později. Vyrůstal jsem s vědomím, že moji prarodiče, se kterými jsem vyrůstal poté, co se moji rodiče rozvedli, neschvalovali vztah mých rodičů – nechtěli, aby se jejich dcera zapletla s černochem. Většinu svého života jsem si tyto znalosti mlčky nesl. Nikdy nebudu schopen plně vyjádřit, jaké to bylo, když mi bylo osm let a byl jsem o tom přesvědčen bytost bylo špatné, že jsem se neměl stát, že jsem byl outsider ve své vlastní rodině, že nejsem vnouče, které si prarodiče přáli.



Většinu mého života si moje matka a prarodiče povídali v kruzích, když jsem se ptal na svého otce. Vyrostl jsem a myslel jsem nejen na to bylo špatné, ale že můj táta nebyl táta ani člověk, od kterého bych měl něco očekávat – že s ním bylo něco v nepořádku a něco s ním protože mě stvořil. Jako dítě jsem jejich příběhům věřil a s tátou jsme se pomalu ztratili. Mluvil jsem s ním tak zřídka, že nemít ho ve svém životě bylo snazší, než se snažit pěstovat vztah. Teprve nedávno jsem s ním začala znovu trávit čas ve snaze se navzájem lépe poznat a pořád vlastně nevím, jak s ním mluvit.

Když sleduji Kristen, jak mluví se svou sestrou a Darien mluví za ně s jeho matkou, toužím po tom, co se zdá být jejich snadným spojením a pocitem vzájemného pohodlí. Ale víc než touha mě děsí vyhlídka na takový vztah ke komukoli z mé rodiny. Mám v sobě příliš mnoho let bolesti, úzkosti, vzteku a studu a obávám se, že když se otevřu, abych vyjádřil jakoukoli autentickou emoci, spontánně vzplanu.



Moje pocity izolace v mé bílé rodině se zvětšily, když jsem v dospívání bojoval se svou genderovou identitou a sexualitou. Nejen, že jsem se lišila od rodiny, která mě vychovala, ale odlišovala jsem se od všech, které jsem znala. Do svých 17 let jsem se jako queer člověk nenaučil kontextualizovat a chápat sám sebe; jako trans osoba až do mých 20 let. Stále se učím chápat se jako plnohodnotná osoba – neskrývat části sebe, které by ostatní lidé raději neuznávali.



Jsem hrdě queer a trans, a ven k celé své rodině, ale stále s nimi nejsem sám sebou – pro mou Černotu s matkou a prarodiči není místo a s tátou je toho tolik, co vybalit po téměř celý život odděleně. Ale jsem vděčná, že můj táta má se mnou trpělivost a neočekává, že budu někdo jiný než já sám.

Tyler Ford je u nich redaktor. Jsou oceněným obhájcem, spisovatelem a řečníkem agend, jehož kreativní a kritické psaní o queer a trans identitě inspiruje, uklidňuje a vyzývá různorodé spektrum publika. Tyler je Grand Marshal of NYC Pride 2018.